Režisér, scenárista, cestovatel a spisovatel s talentem dotahovat věci do konce za každou cenu. A taky člověk, který když vás uvidí brečet v metru, nebude se bát zeptat, co vás k tomu vede. Za maskou cynického drsňáka se totiž skrývá zvláštní směs čistého lidství, snílkovství, ryzosti a velkých ambicí. Sám o sobě říká, že není nový Bergman, a ani se nehodlá postavit po bok absolventů FAMU, kteří chtějí dělat nezávislé věci. Rudolf Havlík je svůj a baví ho zábavné věci. To poslední je z jeho filmů dost poznat.
Vystudoval grafickou školu a nějakou dobu pracoval jako šéfgrafik oděvní firmy, která svou produkci vyráběla v Asii. Odtud pramení jeho cestovatelské historky, kterými několik let bavil čtenáře svého blogu. Do různých míst Asie létá déle než 15 let a zažil toho víc, než kolik se vešlo do jeho prvního celovečerního filmu Zejtra napořád.
Právě s ním vtrhl před čtyřmi lety na červený koberec karlovarského filmového festivalu, což po problémech, které dokončování filmu provázely, bylo něco jako zázrak. Pohledem zvenku to vypadalo tak, že si napsal scénář, sehnal peníze, získal hvězdy, jako jsou Vica Kerekes, Jiří Lábus nebo Filip Blažek, a premiéru si odbyl ve velkém stylu, ve Varech na filmovém festivalu. Realita byla ovšem o něco méně hollywoodská.
„Nastaly neovlivnitelné finanční problémy, ze kterých nešlo nikudy ven, a celý film se na rok a půl zastavil. Prakticky byl mrtvý. S kameramanem, se kterým jsme velcí kamarádi, jsme si v jeden moment řekli, že končíme, protože už není co udělat. Ten film mě dostal na dno. Přišel jsem o původní práci a najednou bylo vše přerušené a já zůstal bez peněz,“ říká Havlík a výjimečně se u toho nesměje. Film nakonec se zatnutými zuby dokončil:
„Obrat nastal ve chvíli, kdy jsem vytvořil trailer k filmu, a tak trochu na drzáka jsem ho odnesl řediteli Falconu, u kterého jsme také něco málo natáčeli. Naštěstí se mu to líbilo a dal tomu šanci. Najednou tam byl člověk se zkušeností, který byl na naší straně. To bylo ono, díky tomu jsme tam, kde jsme.“
Všechny osobnosti ze seznamu 18 inspirativních jsme požádali, aby na bílou košili vyjádřily zdroj své inspirace. Výsledná díla budeme dražit ve prospěch charity.
Dalším důkazem toho, že Rudolf Havlík umí sehnat pro svoje filmy velká jména, byl jeho druhý film Pohádky pro Emu. Hlavní role totiž ztvárnili Aňa Geislerová a Ondřej Vetchý. Inspirace pro tento film přišla na další Havlíkově cestě po Číně. „Čekal jsem jednou v Číně na čínský Nový rok na nádraží. Hotový exodus. Ve vlaku ani místečko. Manželé Američané si posílali z jednoho místa Číny na druhé své dvě děti, pětiletou holčičku a desetiletého kluka. Děti ale omylem vystoupily tam, kde jsem byl já, vlak se zavřel a odjel.
Zavolal jsem jejich mamince, ta se nervově zhroutila a já nabídl, že je pohlídám. Vzal jsem si je na noc k sobě do hotelu a ony chtěly překvapivě vyprávět pohádku. Vůbec mi to nešlo, ale byla to zábava. Nakonec zřejmě usnuly nudou,“ směje se. Druhý den jim sehnal lístky, posadil je do vlaku a dovezl k mámě. A tak mu vlastně v hlavě vznikly Pohádky pro Emu, příběh o člověku, který dostane najednou na starosti dítě, ale přitom s dětmi žádné zkušenosti nemá. V září bude mít premiéru Havlíkův třetí celovečerní film Po čem muži touží. Scénář o věčném soupeření mužského a ženského světa napsal společně s úspěšnou spisovatelkou Radkou Třeštíkovou, pro kterou je to první realizovaný scénář. V hlavních rolích se objeví Jiří Langmajer a Anna Polívková.
Kromě tří celovečerních filmů natočil ještě několikadílný cestopis Na vlastní nohy a v hlavě má plány na několik let dopředu. Sám říká, že nejtěžší věc na jeho práci je dělat kompromisy a jednat s lidmi, se kterými jednat musí. A taky, že kdyby mu někdo dal vybrat, jestli se má pohádat s českým filmovým producentem, nebo s Číňanem, začne se učit nadávky v čínštině.
Přesto – nebo možná právě proto – už má Rudolf Havlík v hlavě plány na několik dalších filmů. Jedním z nich bude adaptace románu Klid je síla, řekl tatínek, ke kterému získal práva a dokončuje scénář. Autorka knihy Zdenka Fantlová v něm popisuje svůj příběh, ve kterém prošla několik koncentračních táborů, včetně Osvětimi, přežila pochod smrti a díky své životní houževnatosti a síle celou válku. Ale především je to film o lásce, která zcela změnila celé její putování za přežitím.
