Do rumunského Banátu ho přivedla láska a on se tam zamiloval podruhé. Do krajiny, místních lidí, atmosféry a tradic. Štěpán Slaný (35) v jedné z vymírajících vesnic koupil starou chalupu a začal tam podnikat. Teď v Banátu zaměstnává několik krajanů, pořádá hudební festival a pokukuje po dalších příležitostech. Vesnici uprostřed rumunského venkova vrací život.
Doma v České Lípě se stihne jenom otočit, pár dní stráví s rodinou a vrací se zpátky do Rumunska. „V Banátu jsem zhruba dva měsíce v roce. Hlavně v turistické sezoně,“ říká Štěpán. Takhle pendluje už 10 let. „První roky byly složité, teď už je to trošku lepší, ale pořád je to spíš partyzánské podnikání, které nám rodiny neuživí. Takže se tomu zatím nemůžu věnovat na 100 procent,“ vysvětluje Štěpán.
Banát je oblast mezi horami a Dunajem při rumunsko-srbské hranici. Na ploše zhruba dvou českých okresů tam stojí pár malinkých vesnic. Šest z nich je ryze českých. V půlce 19. století tam Češi přišli za obživou, dostali chalupy a políčka a v tvrdých podmínkách se usadili.
„Tisíc kilometrů od nás leží horské vesničky, kde všichni mluví perfektně česky, zpívají české písničky, dodržují české tradice, na které se i u nás mnohdy dávno zapomnělo. Je to až neuvěřitelné,“ popisuje Štěpán Slaný atmosféru zapomenuté české výspy v rumunské divočině.
Přivedla ho tam náhoda. „Před 13 lety jsem v hospodě v České Lípě potkal krásnou holku. Začali jsme spolu chodit a ona jednou přišla s tím, že by mě chtěla představit rodině. Souhlasil jsem, ale to jsem ještě vůbec netušil, že budu muset do Rumunska,“ směje se. Ta holka, která má česko-rumunské kořeny, je teď Štěpánovou ženou a Banát druhým domovem.
„Když jsem to tam viděl, rozhodl jsem se ve třiadvaceti změnit život,“ říká Štěpán. Po návratu do České Lípy ukázal kamarádovi v hospodě fotku chalupy, která byla v rumunském Eibentálu na prodej. Vybrali spoření a chalupu koupili. Za 700 tisíc.
Celý projekt rozjel se spolužákem z gymnázia Janem Dubnem. „Vůbec jsme netušili, do čeho jdeme, ale chtěli jsme to zkusit. Honza má rád tabulky, takže vytvořil trojčlenku, podle které se nám měla investice vrátit do dvou let. Po pěti letech jsme přišli na to, že máme chybu v desetinné čárce. Už jsme v Banátu proinvestovali několik milionů,“ říká Štěpán. Třetím členem svérázné podnikatelské party je Tiberiu Pospíšil, banátský rodák a jeden z mála mladých lidí, kteří v oblasti ještě zůstali.
Společně nejdřív zrekonstruovali starou stáj a otevřeli hospodu, pak malý penzion, půjčovnu kol a koloběžek, lezecký areál, jídelnu. V plánu je staročeská krčma, palírna, minipivovar a první banátská manufaktura. „Lidé tam dělají pálenky, medy, čaje, džemy. Chtěli bychom pro ně vytvořit obchodní most do Česka,“ plánuje Štěpán.
Všechny osobnosti ze seznamu 18 inspirativních jsme požádali, aby na bílou košili vyjádřily zdroj své inspirace. Výsledná díla budeme dražit ve prospěch charity.
Cílem je propagace Banátu v Česku, rozvoj turistiky a pomoc regionu, který pomalu vymírá. „Bývalé doly jsou dávno zavřené a zemědělství stačí na základní obživu. Starší lidé přežívají díky slušným hornickým důchodům, ale mladí museli odejít a hledat obživu jinde. Řada z nich žije v Česku. Bydlí v panelácích, pracují v montovnách. Do Banátu jezdí na dovolenou, ale rádi by se tam vrátili,“ popisuje Slaný.
Agroturistika jim má pomoci. „Dali jsme si za úkol vytvářet pro mladé pracovní místa v projektech souznících s přírodou a charakterem vesnic. Aby se tam mohli vrátit, uživit svoje rodiny a nenechat tu oblast vymřít,“ vysvětluje. Přes sezonu zaměstnává 15 místních lidí. A další učí podnikat. „Když jsme začínali, místní babičky a dědové se turistů spíš báli, nevěřili, že jim můžou něco přinést. Postupně ale začali nabízet svoje produkty i ubytování. Zrekonstruovali koupelny, postavili splachovací záchody, vytvořili si webové stránky. A teď už řada z nich v turistickém ruchu podniká. Šetrná turistika se vztahem k tradicím je jednou z mála cest, jak tu oblast zachránit. Samozřejmě ji to mění, ale to je přirozený vývoj. Banát není žádná rezervace, a aby přežil, musí se místní lidé něčím živit,“ dodává Štěpán.
Snaží se pro region s českými kořeny vyjednat i podporu na rumunských úřadech a v českém parlamentu. Spolupracuje s Člověkem v tísni, sehnal kola pro místní děti, pomáhá banátským školám, které díky partnerství s těmi českými získají jinak nedostupné vybavení.
V roce 2013 s přáteli uspořádal v Eibentálu hudební festival, na který přivezl české kapely. Pokáceli stromy, stloukli stage, postavili kadibudky a objednali pár autobusů.
Na loňský, šestý ročník už z Česka do Rumunska vyjel celý festivalový vlak. Ten letošní už bude mít 20 vagonů a poveze 1350 lidí. „Je to takové syrové, přírodní. Zjistili jsme, že to láká fanoušky i kapely. Přijedou lidé, kteří rádi cestují a mají vztah k přírodě, díky tomu je festival specifický. Nechceme z toho dělat žádnou komerci,“ popisuje Slaný už tradiční srpnovou akci.
Přesto nezastírá, že by chtěl v Banátu vydělávat víc. „Rádi bychom si tímto způsobem vydělávali. Máme rodiny, potřebujeme je živit a platit složenky. Deset let jsme na tom pracovali, baví nás to, rádi bychom to dělali dál. A myslím, že podnikání jde skloubit s dobrým pocitem a s tím, že chceme Banátu stále více dávat než si z něj brát. To je naše hlavní myšlenka,“ tvrdí.
Zatím ale musí pracovat i v Česku. V České Lípě vede velký florbalový klub, kde je manažerem, trenérem a hráčem v jednom. Pořádá sportovní akce, shání peníze. „A pustil jsem se do komunální politiky,“ dodává někdejší florbalový reprezentant. „Nemám ambice stát se starostou, ale není mi lhostejné, jak to v Lípě nefunguje, chci s tím něco udělat,“ prohlašuje.
V roce 2014 ho kvůli kandidatuře dokonce zmlátili. „Počkali si na mě. Ale mě to nezlomilo. Trochu jsem s tím i počítal. Nebojím se a říkám, co si myslím, některým lidem se to nelíbí nebo mají strach. A to mě jen utvrzuje, že jsem na správné cestě," dodává Štěpán Slaný.
