Na začátku neměla jeho rodina vůbec žádné peníze – Mikolas třeba spal spolu se svými dvěma sourozenci na jedné matraci. Trvalo roky, než se otci začalo dařit, a z prvních vydělaných peněz zaplatil Mikolasovi soukromé gymnázium se zaměřením na angličtinu. „Moji rodiče jsou pro mě největší motivací, protože oni sami se hrabali z toho nejhoršího. Říkali mi, že ani neměli peníze pro mě na sunar… Možná proto jsem dodnes takovej divnej,“ směje se Mikolas Josef, performer, který dosáhl dosud největšího českého úspěchu v pěvecké soutěži Eurovize.
Odmala věděl, že chce být zpěvákem. Jeho profesní příběh začal na ulici. A to doslova. Věděl, že aby ztratil trému a nebál se, musí začít tím nejtěžším – hrát a zpívat v metru s kloboukem na drobné. Ve 14 letech začal obcházet studia s pěti svými demo nahrávkami. Dostal dokonce nabídku od české Sony Music. Příležitost, kterou by snad každý v jeho věku bez váhání využil, Mikolas odmítl. Věděl totiž, že nechce dělat hudbu v češtině. Že chce zpívat v angličtině, ale hlavně, že chce jít mimo český trh.
Přišlo ale dlouhé období plné obrovské dřiny, a to bez valných výsledků či úspěchů. Od 15 let totiž musel pracovat na sobě a svém talentu, ale zároveň si na svoji tvorbu musel vydělat. Umýval okna v kancelářích, dělal na stavbách, přijal zkrátka skoro každou brigádu, aby si za vydělané peníze mohl koupit „další mikrofon“. V té době také přes týden uklízel v nahrávacím studiu – za to, že tam mohl jeden den v měsíci, když měli volno, produkovat svoji vlastní hudbu.
A to je další věc, kterou se Mikolas liší od většiny jiných zpěváků – svoje písně si skládá a píše sám. Naučit se skládat hudbu přitom není vůbec jednoduché. „Učil jsem se po YouTube tutorialech, učil jsem se od kamarádů, spoustu věcí mě také v mládí naučil Boris Carloff. Jinak se ale učíte hlavně společnou prací s jinými kolegy – a jak se vzájemně obohacujete, poznáte líp ten správný vibe songu.“
Všechen jeho dnešní úspěch ale není dílem náhody. Je to výsledek právě několikaleté práce s hudbou. „On si každý myslí, že to přišlo přes noc, ale není tomu tak. Není to náhoda, je to o tom, že jsem šest let tvořil a teprve až v roce 2016 se v rádiu, na Evropě 2, chytla moje první píseň Free. Jenže dveře na Západ mi to ještě neotevíralo. Tam mě dostala až píseň Lie to Me, díky které jsem podepsal celosvětovou smlouvu se Sony Music a díky které jsem byl na Eurovizi. Pracoval jsem na té skladbě rok a už jsem se dostal do takového stavu mysli, že když se to nepovede, půjdu dělat něco jiného. Už jsem byl po těch letech opravdu vyčerpaný a přestával jsem věřit.“ Najednou to ale přišlo – jeho tvorba boduje v evropských rádiových a televizních žebříčcích a jeho instagramový profil je nejvlivnější v Česku – v rekordním týdnu dosáhl 22 milionů impresí. „To vůbec není talent, to vůbec není štěstí, to je odměna za tu tvrdou práci, která tomu všemu předcházela.“
Hudební průmysl je podle Mikolase nesmírně tvrdý – když máte pocit, že už jste úplně, ale úplně na dně, musíte se zvednout a udělat ještě jeden krok. Ten pak odděluje ty úspěšné od neúspěšných. V tomhle odvětví není vůbec prostor pro líné lidi. „V mojí práci mě nejvíc motivují rodiče. Otec chtěl být také muzikantem, ale v devatenácti se mu narodila moje sestra, tak se musel ubírat jiným směrem. Nakonec dokázal se třemi dětmi vybudovat firmu, díky čemuž jsme mohli jít studovat. U mámy to bylo velmi podobné. Její první práce v Praze byla údržba kolejí, pak se vypracovala v Českých radiokomunikacích na jednu z nejvyšších HR pozic.“
Všechny osobnosti ze seznamu 18 inspirativních jsme požádali, aby na bílou košili vyjádřily zdroj své inspirace. Výsledná díla budeme dražit ve prospěch charity.
I díky tomu, co všechno má Mikolas za sebou, nyní dokáže odolávat velkému tlaku, pod kterým je od začátku roku, kdy se stal opravdu známým. Tím, že svoji hlavu na úspěch osm let připravoval, nepůsobí, že by mu stoupl do hlavy. Naopak, dává si další nemalé cíle. Poté, co se prosadil ve světě, má novou jasnou metu, a tou je americká Grammy.
Proto také dennodenně pracuje na své angličtině. Východoevropané mají podle jeho slov ke kvalitní angličtině vůbec nejnáročnější cestu. Každý cítí jejich přízvuk a na americkém trhu není jednoduché se prosadit. V současnosti ale jeho písničky poslouchají dle statistik především skandinávské země a hispánská komunita. I proto se taky učí španělsky – pro píseň Lie to Me chystá verzi i ve španělštině a připravuje koncert v Madridu. Mimo to pracuje Mikolas na své první desce, plánuje velký koncert v Česku a první turné po Evropě.
Těch kanálů, odkud putují peníze, je mnoho. Songwriting je jedním z těch největších – když napíšete skladbu, máte nárok na honorář za její puštění v éteru, a to jak v TV, v rádiích, tak v živých vystoupeních atd. Zdrojem takovýchto příjmů jsou organizace, jako je například česká OSA, která vyplácí peníze autorům hudby a textu. Na druhé straně jsou pak také organizace, které vyplácejí honoráře z počtu přehrání, a to za podílení se na nahrávce jako studiový hráč. Svůj největší hit Lie to Me, který zatím posbíral na YouTube již přes 50 milionů přehrání, napsal Mikolas sám, a veškeré příjmy ze songwritingu jdou tak stoprocentně za ním. Ty další z příjmů pro Mikolase představují živé hraní, streamingové platformy a také například sociální sítě. Služby jako Spotify vyplácejí za jeden milion přehrání cca čtyři tisíce eur, přihlíží se ale k tomu, ze které země pocházejí posluchači – menší trh znamená i menší peníze.
Jestliže tady byla řeč o Mikolasových rodičích jakožto těch, kdo jej nejvíc motivovali a motivují, sluší se podotknout, že oba, máma i táta, s ním dnes pracují, takže oporu na své nelehké cestě ke světové slávě Mikolas neztrácí.
„Já doufám, že nejsem jediný, komu se to podaří. Musím si tu cestičku do ciziny sám vyšlapat, ale věřím, že nás bude víc. Že když to ostatní uvidí – a uvidí, že to jde, budou mě následovat a bude v Česku víc světoznámých umělců. Protože talentů tady máme opravdu hodně,“ představuje svůj sen Mikolas Josef – možná první Čech, který sní o tom, že jednou převezme Grammy.